Bůh neustále promlouvá. Skrze modlitbu, verš z Písma, nějakou všední situaci, setkání, slovem druhého člověka, příspěvkem na FB či dotekem v přírodě. Kolik je lidi na planetě, tolik je způsobů, jak se dotýká lidského srdce. 

Někdy mi přijde, že chce promluvit tak, abych Ho opravdu nepřeslechla. Spojí jedno s druhým, co by ani člověk nevymyslel. Jako by říkal: ,,Teď chci, abys mne slyšela..." Podobně se mnou zatřepal i dnes. 

Advent a v posledních měsících čtený Alfons mě inspiroval k tomu, zkusit se každý měsíc nového roku zaměřit na některou jednu svou neřest a dát ji aspoň trošku na frak. Na leden jsem měla jasno. Po úvaze, jak to všechno spáchat, jsem dospěla k závěru, že danou věc na rozdíl od adventního vstávání, aspoň trochu promění z velké části spíš Jeho milost než moje snaha. Rozhodla jsem si tedy na to zaměřit ranní modlitbu a 1. ledna jsem si zpracovala seznam rozjímacích úryvků z Bible na každý den. Tak nějak bez větších úvah jsem jednotlivé odkazy naházela do seznamu na jednu stránku a vytiskla. A pak nové dobrodružství začalo...

Když opomenu některá slova lidí, kteří ani neví, jak mi od začátku měsíce pomáhají trénovat :-))) Tak dnes Pán chtěl, abych Ho v šumu života nepřeslechla. Ráno jsem rozjímala nad úryvkem, který se dotýkal, a s pobavením jsem si říkala, jak mě na něj připravilo jedno slovo člověka již včera. Vytáhla jsem si z něho motto na den a po ranních povinnostech se vydala na mši. Vše šlo jako pokaždé... dokud nepřišlo na evangelium. Srdce se mi rozbilo... Úplně stejný úryvek jako jsem měla na ranním rozjímání - jen z jiného evangelia. Zase jsem slyšela ona slova. A zase pohla mým srdcem.

Náhoda? Může se zdát... Ale v srdci jsem věděla, že z okolností včerejšího a dnešního dne, zase jednou chtěl... abych opravdu slyšela.