Neseš velký těžký kříž,

na svých zmrzačených zádech,

cítíš hříchů světa tíž,

bolí Tě každý nový nádech. 

 

Padáš do prachu země,

je tvrdá, srdce lidí však víc,

zvedáš se a jdeš němě,

další rány, dostává Tvá líc.

 

Všichni Tě opustili,

Ty jdeš stále dále, znáš svůj cíl,

i kdyby se nevrátili,

jdeš s láskou do vyčerpání sil.

 

Došels až na vrchol sám,

kde člověk, přibil Tě na kříž,

říkáš mi, Ty Mistr a Pán,

člověče, tak miluji Tě, doufám, že víš…

 

Až od vrcholu lásky,

má utrpení smysl navždy,

odložme teď své masky,

ať o nadějí kříže, ví každý...