Dnes pomalu končí tento rok

já s vděčností dívám se zpět.

Zaplavuje mě vzpomínek tok,

zkusím je napsat do pár vět.

 

Ze srdce děkuji Ti, Bože,

za každého rána začátek,

kdy mohla jsem vstát z lože

a přijmout den jako svátek.

 

Děkuji Ti zvlášť za čas bytí

s těmi, které ráda mám,

chvíle, kdy srdce láska sytí

a já se z nich vždy dojímám.

 

Někdo vstoupil do života,

jiný letos odešel z něj zas

to bývá občas tvrdá nota,

ale vím, všechno má svůj čas.

 

Děkuji za úsměv a radost,

i každou povedenou práci.

Zážitků bylo více než dost,

rádo se k nim srdce vrací.

 

Děkuji za dlouhou nemoc,

bolest i každý můj pád.

tam projevila se Tvá moc

a láska, jakou mě máš rád.

 

Děkuji za přírody krásu

ranní svit sluneční záře.

Všechny ty chvíle úžasu,

a dlouhého hraní na kytaře.

 

Děkuji za běh i koš daný,

za pot a rozpálené tváře.

Za ten sport můj milovaný

i unavené lehnutí do polštáře.

 

Tak nevycházím z údivu,

nad krásou starých dní,

kdy stalo se mnoho divů

víc než o čem člověk sní.



Nedokážu ani o všem psát,

však Ty víš, co cítí srdce mé.

Vážím si všech zisků i ztrát,

vždyť stráží mě stále oko Tvé.

 

Teď už zbývá jen malý krok

i ten je však ve Tvé moci,

bude tu za chvíli nový rok,

kéž prožíváme vděčnost v noci.