Dnes pomalu končí tento rok
já s vděčností dívám se zpět.
Zaplavuje mě vzpomínek tok,
zkusím je napsat do pár vět.
Ze srdce děkuji Ti, Bože,
za každého rána začátek,
kdy mohla jsem vstát z lože
a přijmout den jako svátek.
Děkuji Ti zvlášť za čas bytí
s těmi, které ráda mám,
chvíle, kdy srdce láska sytí
a já se z nich vždy dojímám.
Někdo vstoupil do života,
jiný letos odešel z něj zas
to bývá občas tvrdá nota,
ale vím, všechno má svůj čas.
Děkuji za úsměv a radost,
i každou povedenou práci.
Zážitků bylo více než dost,
rádo se k nim srdce vrací.
Děkuji za dlouhou nemoc,
bolest i každý můj pád.
tam projevila se Tvá moc
a láska, jakou mě máš rád.
Děkuji za přírody krásu
ranní svit sluneční záře.
Všechny ty chvíle úžasu,
a dlouhého hraní na kytaře.
Děkuji za běh i koš daný,
za pot a rozpálené tváře.
Za ten sport můj milovaný
i unavené lehnutí do polštáře.
Tak nevycházím z údivu,
nad krásou starých dní,
kdy stalo se mnoho divů
víc než o čem člověk sní.
Nedokážu ani o všem psát,
však Ty víš, co cítí srdce mé.
Vážím si všech zisků i ztrát,
vždyť stráží mě stále oko Tvé.
Teď už zbývá jen malý krok
i ten je však ve Tvé moci,
bude tu za chvíli nový rok,
kéž prožíváme vděčnost v noci.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.