Ježíši, stojím u vchodu do tvého hrobu. Kámen je odvalen. Kde jsi, Pane? Kde Tě dali? Kde Tě mám hledat dnes, v této době. Více než dva tisíce let po Tvém zmrtvýchvstání.

 

„Můj drahý,

Nehledej mě v prázdném hrobě, tam mě nenajdeš. Pokud mě budeš opravdově hledat, najdeš mě ve svém srdci. Ve svém srdci mi stavěj chrám, tam chci přebývat. Hledej mě i v srdcích svých bratří a sester. Nejsem mrtvý, ale živý. A právě tam budu také stále přítomný. Budu tam na tebe čekat. Neboj se mě v nich milovat, i když nebudeš přijat. Často nebude na tvou lásku odpovídáno, ba naopak, možná se potkáš i s nenávistí. Vždyť mě také mnoho lidí nepřijímalo. Zapomínej proto na to, jak ti ublížili a miluj je, už jen proto, že já je miluji a jsem v nich.

Nezapomeň, jsem živý! Tak mě nehledej v prázdném hrobě, ale hledej mě tam, kde mě můžeš nalézt.“

 

Pane, ty mě znáš nejlépe. Každý kout mého srdce máš prozkoumaný. Pane, ty si učiň z mého srdce svůj příbytek. Dej, abych každý den umíral sám sobě, svému já, abys ty mohl ve mně žít. Ve mně milovat.