Ježíši, stojím u vchodu do tvého hrobu. Kámen je odvalen. Kde jsi, Pane? Kde Tě dali? Kde Tě mám hledat dnes, v této době. Více než dva tisíce let po Tvém zmrtvýchvstání.
„Můj drahý,
Nehledej mě v prázdném hrobě, tam mě nenajdeš. Pokud mě budeš opravdově hledat, najdeš mě ve svém srdci. Ve svém srdci mi stavěj chrám, tam chci přebývat. Hledej mě i v srdcích svých bratří a sester. Nejsem mrtvý, ale živý. A právě tam budu také stále přítomný. Budu tam na tebe čekat. Neboj se mě v nich milovat, i když nebudeš přijat. Často nebude na tvou lásku odpovídáno, ba naopak, možná se potkáš i s nenávistí. Vždyť mě také mnoho lidí nepřijímalo. Zapomínej proto na to, jak ti ublížili a miluj je, už jen proto, že já je miluji a jsem v nich.
Nezapomeň, jsem živý! Tak mě nehledej v prázdném hrobě, ale hledej mě tam, kde mě můžeš nalézt.“
Pane, ty mě znáš nejlépe. Každý kout mého srdce máš prozkoumaný. Pane, ty si učiň z mého srdce svůj příbytek. Dej, abych každý den umíral sám sobě, svému já, abys ty mohl ve mně žít. Ve mně milovat.
To je pěkné.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.